Cesta na měsíc Mélièse

I když by se to podle názvu mohlo zdát, tak se nejedná o nějký sen, jak budu cestovat na měsíc a podobně. Jedná se o jeden z prvních filmů se stejnojmeným názvem „Cesta na měsíc“ od George Mélièse. O filmu jsem slyšel již před dlouhou dobou, ale nikdy se mi na něj nepodařilo jít někam do kina, až nyní jsem zavítal do kina Bio Oko.

O tomto filmu jsem slyšel již docela dávno ale nikdy ho neviděl a nevěděl o něm příliš mnoho. Až po shlédnutí filmu Hugo a jeho velký objev, ve kterém je tento film a právě příběh Mélièse jednou z hlavních dějových línií, ve mě vyvolal chtíč vidět právě tento film. Myslím, že Huga dost z vás vidělo také, ale určitě ne všichni dávali důraz na staršího pána, který ve filmu byl jednou z hlavních postav a nepřeváděli si tuto postavu do reality. Ale opak je pravdou. Gerge Méliès a jeho život se dostal i v reálném světě na nádraží, kde měl malou prodejnu hraček a pocty za jeho tvorbu se mu také dostalo až když skoro upadl v zapomění.

Cesta na měsíc je považována se svou délkou 13 minut za první „dlouhometrážní film“ (dříve měl film průměrnou délku 2 minuty). A udělala převrat v celkovém pojetí o filmech a jeijich zaměření. Jedná se o popis cesty badatelů na měsíc a schledání s nebešťany. Následný nývrat na zemi, kam přivezli jednoho nebešťana z měsíce a dostali ocenění za oběvení měsíce. Tento film je bez mluveného slova, které v té době nebylo možné do filmu dávat. I přesto se u filmu náramě bavíte a nestačíte se divit nad efekty, které zde jsou použity, pokud si představíte že tento film vznikl v roce 1902, tak je to opravdu k neuvěření. Dnešní efekty jsou samozřejmě úplně jinde. Mélièse byl celkově považován za filmového kouzelníka, protože dokázal spojit divadlo s filmem a udělat z něj efektovou šou. Díky němu vzniklo spousty efektů, které se v modernizované verzi pužívají až do dnes. Film byl původně doprovázen pouze hudbou, které zdůrazňovala dramatičnost scén. Nyní byl film doprovázen nově napsanou hudbou od mladého hudebníka Jana Hrubého, která je opravdu povedená. Promítala se kolorovaná verze tohoto filmu, která byla zrenovovaná až před pár lety po několikaleté renovaci, o které pojednává dokumnet věnovaný Mélièsemu a jeho tvorbě. Kolorované verze filmů se dříve dělala ručním barvením jednotlivých políček filmu několika základními barvami. Pro zajímavost tento film měl délku asi 260 metrů a pokud si to dobře pamatuji tak kolem 13.000 políček. Takže udělat tento film částečně barevný dalo velmi práce. S Mélièsem na kolorování filmů spolupracovalo výhradně jedno studio, kde bylo zaměstnáváno 300 žen, které políčka kolorovala.

Po promítnutí filmu následoval ještě zmíněný dokument o životě Mélièse, který nebyl úplně snadný. První část jeho života byla určitě velmi pestrá a užíval si ji jako divadelní herec a také majitel divadla. Další část jeho života se změnila ve chvíli kdy zavítal na jedno z prvních promítání živého filmu bratří Lumièrů, kde ho možnost zaznameníní pohybu do filmu fascinovala. V roce 1896 se mu podařila koupit první kamera ne kterou začal natáčet své filmy. Poté vytvořil vlastní filmové studio ve kterém natáčel mnoho dalších filmů. Stopáž těchto filmů byla nejprve 1- 2 minuty, první převrat v délce filmu udělal právě Cestou na měsíc. Celkem se mu povedlo natočit k 500 filmům, ale z těch se do dnešní doby dochovalo pouze pár desítek. Nejvzácnější z nich je právě kolorovaná verze promítané Cesty na měsíc. Jak se začalo více rozmáhat natáčení filmů, začal se měnit i jejich žánr a právě zde se jeho živat změnil z krásného snu na pád k zemi. Lidé přestali vyhledávat pouze zábavné filmy, ale chtěli také více rality (nové oběvy, první létající stroje a podobné), nicméně Mélièse nechtěl ustoupit z jeho divadelního a zábavného podání filmu a proto jeho filmy sledovalo stále méně lidí až úplně zkrachoval. Zde se již dostáváme do prolnutí právě s filmem Hugo, kde má starý pán obchod s hračkami na nádraží. A až po nějaké době skupina mladých filmařů oslaví jeho tvorbu a dostane se mu zasloužené pocty.

Jak film Cesta na měsíc, tak film Hugo se mi moc líbil a vzbudil ve mě větší touho zjistit o tomto filmovém géniovi mnohem více než jsem věděl. Mám rád historii, trochu tajmenství a záhad do kterých tento film s dokumentem určitě patří. Film se ještě párkrát bude v Oku promítat, tak jestli máte čas, tak neváhejte.